,,Co budeme dělat o víkendu?” zeptal se Dan. Na moment jsem se zamyslela a pak odpověděla: ,,Zajedeme si do Tokya.” Prostě jen tak sedneme na vlak a za půl hodiny jsme tam. Není to paráda? I když jsme tu už skoro dva měsíce, pořád tak nějak nemůžu uvěřit tomu, co všechno máme vzdálené co by kamenem dohodil. Tokyo je jenom 32 km daleko, takže se okamžitě zařadilo na první příčky našeho cestovatelského plánu. A hned při první příležitosti jsme do města, kam by se vešla celá naše republika hned čtyřikrát, vyrazili.
Samozřejmě bychom nestihli v jeden den navštívit všechno, co jsme chtěli. Proto jsme náš výlet rozdělili na čtyři části. Do Tokya jsme se vydali během tří odpolední (čti zaspali jsme a nestihli jsme vyjet ráno) a jednoho dopoledne. První den jsme začali klasikou - prošli jsme se přes nejfrekventovanější křižovatku Shibuya a s kávou se usadili u okna Starbucks přímo nad tím lidským mraveništěm. Když jsme se dostatečně vynadívali, přesunuli jsme se do obrovského parku Yoyogi, kde stojí chrám Meiji. Měli jsme štěstí, protože jsme tam potkali spoustu malých dětí v tradičním oblečení, které byly hrozně roztomilé. První den jsme chtěli zakončit výhledem na Tokyo z Metropolitan Government Building, ale když jsme tam došli, zjistili jsme, že je zavřeno. To jsme si předem nezjistili, nebo nám to spíše nedošlo, protože ten den byla neděle. No jo, vysokoškoláci.
Před vstupem do chrámu si musíte umýt ruce a ústa, abyste byli při modlitbě očištěni od všech nepravostí.
Další den jsme jako první navštívili pouliční trh Ameya Yokocho, který je umístěn přímo pod viaduktem železniční dráhy. Tam najdete snad všechno - od čerstvých ryb, přes oblečení, až po sladkosti a suvenýry. Při procházení okolo stánků jsme v jedné postranní uličce objevili schovaný chrám. Jen tak tam stojí, tiše a klidně, zatímco pod ním na ulici lidé vesele a hlasitě obchodují. Hned naproti trhu se rozléhá další park - Ueno, který ukrývá další chrámy a krásnou pagodu. Když se setmělo, skočili jsme na metro a zajeli do čtvrti Asakusa. Tam najdete atmosféru starého Japonska. Spousta obchůdků, staré domy. Rozhodně je to nejlepší místo pro nakoupení suvenýrů. Přímo na konci hlavní ulice stojí Sensoji Temple, který je prostě úžasný. My jsme ho navštívili večer, takže byl celý nasvícený a nebyl v obležení turistů, jako tomu je přes den. O den později jsme se tam vydali ještě před setměním a byla tam hlava na hlavě. Mezi těmi všemi lidmi jsme ale potkali japonského pána, který se nás zničehonic zeptal, odkud jsme. Když jsme mu řekli, že z České republiky, začal vyjmenovávat naše města a sportovce - Prahu, Brno, Olomouc, Věru Čáslavskou, Emila Zátopka. Bylo to tak krásné setkání.
Třetí odpoledne jsme strávili v tradiční japonské zahradě Rikugien. Vyšlo nám nádherné počasí, a tak jsme se jen tak procházeli a užívali si. Čtvrtý den jsme měli namířeno na rybí trh Tsukiji, ale když jsme tam přišli, zjistli jsme, že je zavřeno. A podle lidí, kteří měli ve tváři stejný výraz jako my, jsme nebyli jediní, kdo o téhle novince nevěděl. Nakoupili jsme si tedy nějaké jídlo v okolních stáncích a přejeli metrem k Imperial Palace. Tam jsme všechno snědli a stali se atrakcí pro čínské turisty vystupující z přijíždějících autobusů. Dva Evropani na lavičce? To je lepší než císařský palác!
Mňamka!
Cestou zpátky jsme narazili na zajímavý dům.
I když jsme Tokyo navštívili čtyřikrát, pořád jsme ještě neviděli všechno, co jsme si naplánovali. Pár míst pořád zbývá, a proto nás čeká ještě druhá část tokyjské jízdy.
Počkat, teď mi to došlo. Jsme tu už skoro dva měsíce?! Utíká to tak strašně moc rychle, achjo. Ale my neleníme! Příští týden se totiž chystáme do Ósaky a Kyóta a vy se samozřejmě můžete těšit na články z našeho výletu.
Sayonara!
