Zdá se, že v Japonsku jsou státní svátky a jiné národní oslavy ještě oblíbenější než v Česku. Tak kupříkladu hned druhý týden školy jsme měli v pondělí volno. Důvod? Byl přece národní den sportu!
Ne že bych byla nějaký extra sportovní nadšenec, oslavám jsem se ale samozřejmě vůbec nebránila. Volný den nám totiž dal příležitost poprvé vyrazit do přístavu na Minato Mirai. Pokud si do Googlu zadáte “Yokohama”, objeví se tato oblast na většině obrázků, které vám prohlížeč nabídne. Je to moje prozatím nejoblíbenější místo tady. Jsem ve znamení ryb, takže u vody se vždycky cítím dobře. Navíc je tam živo, ale zároveň klid a člověk si může jen tak sednout na trávu, dát si oběd, matcha latté a pozorovat cvrkot nebo si číst.
Pro zahraniční studenty byla ten den nachystaná “Welcome Walk”, kterou připravila skupina dobrovolníků s názvem Mitsui V-net. To je parta roztomilých dědečků, kteří jsou absolventy YNU a neradi se nudí. Po obědě jsme měli všichni sraz na zastávce Sakuragicho. Jak název napovídá, v oblasti okolo stanice můžete vidět spoustu Sakur, v celé kráse si je ale užijete jenom na jaře, když kvetou. Teď na podzim vypadají prostě jako obyčejné stromy, což mě mrzí, ale aspoň mám důvod se do Japonska vrátit v jinou roční dobu. Ale zpět k naší procházce. Všichni jsme dostali jmenovky, na které jsme si museli napsat svoje jméno a národnost. Já těmhle věcem moc neholduju, připadám si pak jako označkovaný turista, ale Japonci to mají rádi, protože jsem se s podobnými jmenovkami setkala na různých akcích už několikrát. Kromě jmenovek jsme dostali taky mapu Yokohamy, na které je vyznačeno 50 zajímavých míst. Slíbila jsem si, že se jich pokusím poznat co nejvíc.
U příležitosti národního dne sportu měla loď napnuté plachty. V běžný den jsou vykasané.
Když jsem se o Welcome Walk dozvěděla, myslela jsem si, že budeme chodit po různých místech a členové Mitsui V-net nám o nich budou povídat. Ukázalo se ale, že jsem se trefila jenom co se týče té části o chození. Komentovaná prohlídka se nekonala, zato dědečkové měli chuť bavit se o všech jiných možných věcech - odkud jsme, co studujeme apod. Nakonec to vlastně bylo fajn a co jsem se nedozvěděla, to jsem si našla později na Googlu.
Naše procházka vedla přes Minato Mirai, kterému vévodí Landmark Tower (momentálně druhá nejvyšší budova Japonska) a obří ruské kolo, které je v noci celé osvětlené. Kromě toho můžete navštívit taky Cosmo World zábavní park, velké obchodní centrum World Porters nebo Cup Noodles muzeum. Další zastávkou byly Red Brick Warehouses, které sloužily původně jako celnice. Dnes v nich najdete spoustu obchodů a restaurací a je to také oblíbené místo pro konání různých akcí. Celý říjen se zde konal Oktoberfest, což mě opravdu překvapilo. Představte si velký stan, uprostřed kterého stojí německá kapela hrající německou hudbu. Zpěvačka jódluje jako o duši a kolem pódia poskakuje tak tisíc Japonců s pivem v ruce a čepicí ve tvaru půllitru na hlavě. Tak nějak bych popsala kulturní šok.
Pro kuřáky jsou v Japonsku vyhrazená speciální místa. Mimo ně se kouřit nesmí, což já jako nekuřák považuju za geniální věc.
Po japonsko německém zážitku jsme se přesunuli na International Passenger Terminal, jinak také Osanbashi Pier, odkud vyplouvají osobní lodě. Nikdy předtím jsem žádný takový terminál neviděla. Je odtud krásný výhled na Minato Mirai a za jasného počasí můžete spatřit i horu Fuji. Hned vedle je Yamashita Park, který lemuje pobřeží a na jeho konci kotví loď s názvem Hikawa Maru. Ta fungovala od roku 1930 do roku 1960 na lince Yokohama-Vancouver/Seattle a nabízela cestujícím první třídu, takže se na ní svezla třeba císařská rodina nebo Charlie Chaplin. Dnes slouží jako muzeum a s Danem se do něj chystáme v brzké době zajít. Hned po Hikawa Maru si vaše oči všimnou Marine Tower, na jejímž vrcholu je pro návštěvníky nachystaná 360° vyhlídka. V Yamashita parku naše Welcome Walk končila (čti odevzdali jsme jmenovky), ale komu to ještě nestačilo, mohl jít dále do China Town. Šli jsme všichni, což dědečky asi překvapilo, ale protože se tam zrovna konaly nějaké oslavy, netrvalo dlouho a rozdělili jsme se na malé skupinky a ztratili se v davu. O China Town se ale chystám napsat článek zvlášť, takže o tom zase někdy příště.
Když jsme se s Danem vydali na Minato Mirai podruhé, měli jsme šestí a na Osanbashi Pier jsme zastihli vyplouvající loď.
Co se bohužel na Welcome Walk vůbec nepovedlo, bylo počasí. Celou dobu bylo zataženo a foukal vítr, takže ať jsem se snažila, jak jsem mohla, fotky nebyly nic moc. (Fotím jenom mobilem, protože foťák nemám.) Proto když se o pár dnů později umoudřilo počasí a celý den svítilo sluníčko, vyrazili jsme s Danem na Minato Mirai znovu a nastal hon za lepšími fotkami. Obrázky u tohoto článku jsou tedy pořízeny ve dva různé dny, ale snad vám to nevadí. Cestou zpět z naší druhé procházky jsme se zastavili ve World Porters, kde měli figuríny v rámci příprav na Halloween místo hlav plastové dýně. A když už jsme byli u těch obchoďáků, omrkli jsme i Landmark Plaza, kde mají Pokémon Centre.
V Japonsku se hrozně brzy stmívá. Když jsme na začátku října přijeli, slunce zapadalo zhruba o půl šesté a teď na začátku listopadu máme tmu už v pět hodin odpoledne, stejně jako v Česku po změně na zimní čas. Už se setmělo, když jsme po procházce mířili zpět na koleje, a tak jsme měli možnost vyfotit Minato Mirai krásně osvětlené.
Landmark Plaza je obchoďák, kde by člověk mohl strávit celý den a stejně by ho celý neprošel.
Běžně se snažím netvářit se na fotkách jako blázen, ale v Pokémon Centru se nesmělo fotit. No a tady zrovna kontroluju, jestli už má Dan fotku hotovou. Hlavně nenápadně.
Harry Potter je moje srdeční záležitost. Bez fotky japonského vydání jsem prostě odejít nemohla.
Jo a když je řeč o těch svátcích a volných dnech, právě teď jsem v půlce celého volného týdne, který nastal kombinací univerzitního festivalu, zrušených hodin a státního svátku. O těchto mini prázdninách jsme se už dvakrát vydali do Tokya a chystáme se ještě jednou, takže se můžete těšit na článek o tom, jaké dojmy v nás metropole zanechala.
Sayonara!
