Po třech týdnech ve škole nastal ten pravý čas napsat o tom, jak vypadá studium na YNU a jak krásný máme kampus. V takovém prostředí se totiž studuje jedna radost!
Letní prázdniny pro mě letos byly delší než obvykle. Z Česka jsem zvyklá, že zimní semestr začíná vždy v polovině září, na YNU jsme ale startovali až 4. října. Ne že by se mi prodloužené volno nelíbilo, ale škola už mi upřímně chyběla a na výuku jsem se moc těšila. Naše první setkání s kampusem doprovázela překvapivě vysoká teplota a vlhkost vzduchu. Na to jsme už po zkušenostech z předchozího dne byli připraveni, horší ale bylo metro, ve kterém zrovna panovala špička, a pak dvacetiminutová chůze, na jejímž konci náš čekalo asi sto schodů. I přes stoupání do kopce je ale vstup do kampusu krásný. Je plný rostlinami porostlých bran, které jsou večer osvětlené, a návštěvníkovi napovídají, jak vypadá zbytek univerzity. Dokonce máme i svůj most, díky kterému nemůžete YNU minout.
První den dopoledne se v jedné z budov International Student Centra, které je naší “domovskou základnou”, konal Orientation Day. Univerzitní koordinátoři nás mile uvítali a zahltili všemi možnými informacemi. Každý jsme dostali velkou obálku plnou různých více či méně potřebných dokumentů, mezi nimiž jsme našli také emergency kartičky pro případ zemětřesení nebo tajfunu, které jsme museli vyplnit a dát do peněženky. S tím se pojila první skutečně vzrušující zpráva, a to že se k Jokohamě blíží tajfun, který má dorazit další den. Nadšení ve třídě najednou vystoupalo na nejvyšší možnou úroveň a když jsme se dozvěděli, že bude kvůli vichru možná zrušena výuka, někteří už měli tendenci skákat radostí do stropu. Radost přítomných ovšem zchladila prezentace o hodinách japonštiny a rozřazovacím testu, který ten den čekal všechny, kdo se už japonštinu učili. Nás ostatní, kteří jsme věděli, že umíme japonsky jen pozdravit a poděkovat, poslali na schůzku, kde jsme se dozvěděli, že bychom se jako úplní začátečníci měli zapsat na intenzivní kurz. Pokud řekne Japonec slovo “intenzivní”, nikdy to neberte na lehkou váhu. V případě jazykové výuky to znamená šest hodin týdně, plus jedna hodina kanji (japonské písmo). A samozřejmě domácí úkoly z hodiny na hodinu. Když jsem pomyslela na svoji práci a diplomku, moje touha naučit se japonsky vzala z časových důvodů okamžitě za své.
Hodiny pro zahraniční studenty začaly druhý den. Prvním deseti dnům se tu říká “nákupní týden”. (Když jsem tohle označení slyšela, mé srdce zaplesalo, a cítila jsem se hrozně důležitě. Fanynky Gimorových děvčat jistě pochopí.) To znamená, že můžete navštívit jakoukoliv hodinu a podívat se, jak probíhá. Snadno tak zjistíte, zda vás výuka a náplň předmětů baví nebo ne. Předměty, které vás zaujmou, si potom zapíšete a vytvoříte si tak svůj zcela individuální rozvrh. To je skvělé! Já si nakonec vybrala osm předmětů - Urban Social Issues in Japan, Global Management in Asia (v rámci tohoto předmětu máme každý týden prezentaci někoho významného - zástupců Dellu, Googlu, Amazonu, apod.), dále Japanese Culture and Education (tady nás čeká několik výletů, tzv. “field tripů” například do Tokya), Comparative Japanese Subcultures (Animé, Manga, apod.), Introduction to American Politics, Introduction to US Foreign Policy, Homelessness a Japan in the World. Poslední dva zmíněné nejsou pravidelné, nemusíme na ně docházet jako na klasické hodiny. Japan in the World je projekt, který během semestru zpracováváme v týmu, a v rámci Homelessness chodíme každý druhý a čtvrtý čtvrtek v měsíci nosit bezdomovcům jídlo a oblečení. Americkou politiku a americkou zahraniční politiku učí Američan, který byl vládou Spojených států vybrán, aby na YNU rok učil. Jeho hodiny máme sice v pátek, vždycky se na ně ale moc těším, protože jsou opravdu zajímavé. Ze školy jsem prostě nadšená. (A ne, nejsem šprt.)
Když zrovna nemám hodinu, potuluju se různě po kampusu, nebo jdeme s Danem na oběd do menzy, ve které výborně vaří, dávají velké porce a nechtějí za to moc pěněz. Jen objednání jídla je vždycky trochu komedie. Před vstupem do Cafeterie, jak tomu tady říkají, si vyberete z nabídky, která se skládá z dokonale autentických plastových modelů jídel. Pak vejdete dovnitř a musíte najít automat, který vám vydá lístek na vaše jídlo. Vše je v japonštině, takže aplikujeme metodu pexeso, o které jsem psala už v minulém článku. Zatím jsme vždy dostali správný oběd, dobře my. Když máme chuť na něco jiného, zajdeme do univerzitního obchůdku, kde je snad všechno od jídla až po papírnictví a navíc za studentské ceny. Mimo jiné si tam můžete koupit taky školní promo předměty, které, abych byla upřímná, jsou lepší než ty, co máme na VŠB. Moje sbírka zatím čítá jednu složku a propisku, zuby si ale brousím taky na triko, mikinu a tepláky.
Kampus je nádherný. Všude je plno stromů, budovy mají stejnou barvu a učebny velká okna, ze kterých vidíte přírodu. Tady se ani nechci moc rozepisovat, chci vás vzít na takovou malou procházku.
Nejoblíbenějším dopravním prostředkem japonských studentů jsou kola. Po kampusu je jich všude spousta.
Přímo uprostřed kampusu stojí centrální knihovna. V horních patrech jsou studovny, počítačové místnosti a police plné knih. V přízemí se nachází kavárna, kde by mohli mít lepší kafe.
Hned naproti knihovny je za stromy schovaný velký amfiteáter, kde studenti během volna odpočívají, hrají badminton nebo fotbal. Příští týden se tu bude konat univerzitní festival Tokiwasai.
Pokud se mi někde dobře studuje, tak tady. Uvidíme, co budu říkat, až začne zkouškový týden, každopádně doposud jsem svojí volby ani jednou nelitovala, právě naopak!
Sayonara!
P. S. - Tajfun nakonec nedorazil, což mě mrzelo. Do školy jsme ale s Danem stejně nešli, protože jsme kvůli časovému posunu spali až do dvou odpoledne.
